EXPEDICE LAPPLAND SNOWBIKE 1. část

EXPEDICE LAPPLAND SNOWBIKE
Ruda Růžička 
 V prvním okamžiku rozumného člověka jistě napadne, jestli za polárním kruhem není na kolo trochu zima a možná i tma a vůbec.... Něco na tom samozřejmě bude, ale vždycky se najde někdo, komu takováhle úvaha nestačí. Ba dokonce mohou někoho podobné výzvy neodolatelně přitahovat.

Jedním z těch nenapravitelných badatelů je i duchovní otec polární cykloexpedice, Honza Kopka. Honzovo nadšení pro snowbiking a extrémy vůbec je naprosto bezbřehé. Takže když vyslovil svou myšlenku projet na bajku v zimě Laponsko, neměli jsme šanci něco takového odmítnout. Nadšení a zapálení pro tuto myšlenku bylo nakažlivé jako dětská chřipka. Jejími příznaky byla horečka (cestovní) a časté záchvaty (euforie). Jedinou účinnou medicínou je prodělat mrazivou kůru severu. Nikdo z nás přesně netušil, do čeho přesně se takhle neohroženě pouštíme. Jak moc tam v únoru mrzne? Jaké budou sněhové podmínky? Jaká je prostupnost arktickým terénem? Jak si s tím Honzovy snowbiky poradí? Spousta podobných otázek nám zůstala před odjezdem zahalena tajemstvím. Všechny ty odpovědi nás vlastně zajímaly jen tak okrajově. Všechny nás totiž společně spojoval vytříbený smysl pro dobrodružství a podobné šílenosti.

Noční vyjížďka
Ranní opar se postupně změnil v hustou mlhu a vytrvalé sněžení. Dnes jsme potkali jedinou živou bytost. Bodrého místního obyvatele z Pokkary. Jen o něco později sledujeme na obzoru asi padesátihlavé stádo sobů. K večeru míjíme osamělého zbědovaného soba, očekávajícího poslední ránu osudu. Byl na tom tak špatně, že se před čtyřmi podivnými stvořeními vůbec nesnažil prchnout. Překonáváme další velké jezero Sevetijárvi. Ve vesnici se zahřejeme v místním baru a obchůdku v jednom. Bar má typickou atmosféru dalekého severu. Stará barmanka si nás měří nedůvěřivým pohledem. Dáme si nejdřív kafe z konve a potom hned pivko z lednice. Místní mladík, původem z Francie, se zde zapomněl již kdysi před pěti lety a živí se prací na sobí farmě. Poradil nám zkratku a označil v mapě místo, kde najdeme lovecký srub. Dolijeme se pivem na cestu a vydáváme se do černočerné tmy hledat zmíněný srub, kde bychom v teple přečkali mrazivou noc. Noční jízda má svoje jedinečné kouzlo. Je vidět jen stopa v úzkém kuželu světla čelovky. Stačí sjet jen kousek vedle do měkčího sněhu a rázem máte ustláno v naducané bílé peřině hned vedle svého těžkotonážního kola. Je to nerovný boj s bílou masou. Balancování, pády, tlačení a klení. Tma přichází zhruba ve stejnou dobu jako u nás, ale ještě před měsícem, v lednu, zde panovala polární noc. V těchto šířkách trvá asi šedesát dní. Jak krušná musí být dlouhá polární noc na severu ilustruje i trefné eskymácké přísloví: Za polární noci i škaredá žena zkrásní…

To be continued....

Pokud Vás povídání zaujalo, zde jsou termíny živého vyprávění s promítáním:
8.4. Argentina - 18h Planetárium Brno
14.4. Ladakh - 19:30 Boulder Bar, Praha

Autor jezdí na svch expedicích a českém kole 4Ever Virus (pro snowbike se používá zcela jiný speciál, ale to je už jiná kapitola...)