Efisan Skiroll Claassics odstartoval na Šumavě

26.06.2021

Po závodech v Bílovicích následoval první dvojzávod našeho „extraligového“ seriálu Efisan skiroll classics v centrální části Šumavy kolem osad Borová Lada, Kvilda a Horská Kvilda

Tyto kraje navštívil v létě pisatel těchto řádků naposledy ve svých patnácti letech, v roce 1974, v dobách, kdy za každým stromem číhal pohraničník a pohybovat se mohlo pouze ve vymezených koridorech, takže pro něj byla cesta i poznávací. Celý tým spal v penzionu Švehlíkova chata, pojmenovaném tak podle jeho zakladatelů a majitelů, manželů Švehlíkových. Dnes již vdova paní Švehlíková vede svůj podnik pevnou rukou, a je docela obdivuhodné, jak ve svém věku stíhá připravovat jídlo pro všechny hosty prakticky sama. Ubytování sice není žádný luxus, ale pro tým, který tam vlastně pouze přespává, více než dostačující. Náš Sun sport team měl na Šumavě poměrně velké zastoupení – týmovou jedničku Michala Vanka, Terezu Tůmovou, juniorku Evičku Kulhánkovou, valašskou sekci Libora Davida a Vláďu Beneche a Václava Štěpánka.

Na velké kochání po krásách Šumavy to ovšem nebylo. Závody jsou velmi těžké a ve startovním poli byla navíc téměř celá naše lyžařská špička (většinou, včetně Standy Řezáče a finské laufařky Heli Heiskanenové, však až v druhém závodě). Počasí tentokrát vyšlo nad šumavské poměru dobře – ani zima, ani horko, déšť vždy začal až k večeru, když už bylo po všem… Trasa prvního závodu stoupá z městečka Rejštejna (dříve Reichenstein) nad Horskou Kvildu. Na necelých jedenácti kilometrech je přitom nutno absolvovat téměř 600 metrů převýšení. Co se tedy dělo v čele závodu může níže podepsaný popsat pouze z doslechu, proto dovolte jeho osobní popis celého závodu: „Na startu jsem kromě tradičních přátel a zároveň soupeřů Milana Jelínka a nestárnoucího Ladi Mizery spatřil také Jana Votýpku, a říkal jsem si, že to nedopadne dobře. Máme na sebe asi nějaký špatný vlil. Jednou mi Honza při závodě zlomil hůlku, podruhé jsem mu to málem nechtěně oplatil. Nu, k blízkému kontaktu tentokrát sice nedošlo, ale i tak: pár stovek metrů za startem mi prasklo poutko na hůlce. Jen naštěstí mi vypadlou hůlku nikdo nepřejel, neodstartoval jsem tentokrát špatně a nejel v úvodní pasáži necelých dvou kilometrů ještě soupažové trati na chvostu…  Než jsem se pro ni vrátil, a dojel si na začátek skutečného stoupání pro novou, byl jsem definitivně předposlední, za mnou už byl pouze superveterán Laďa Mizera. Do kopce, který se táhl jak žvýkačka, to samozřejmě žádná velká stíhačka být nemohla, ale nakonec jsem v dálce uviděl právě Jana Votýpku v těsném závěsu za naší Evičkou, a jal se je pronásledovat. Když se mi tuto dvojičku asi po osmi kilometrech konečně podařilo dojet, praskla (bez jakéhokoli kontaktu se mnou, podotýkám), Janovi lyže... Naštěstí dostal ze servisního auto novou, ale to jej už od posledního místa nezachránilo). Poslední jsem tedy sice neskončil, ale spokojenost to být nemohla, byť netvrdím, že kdyby bylo vše v pořádku, udělal bych nějakou díru do světa. Sjezd k hotelu Rankl, setkání s přáteli (mj. Pavlem Voldřichem ze Zadova, který v poslední době nějak pauzíruje), a točené pivo, to byly zasloužené odměny.“

To v předních liniích závodu se vše odvíjelo hodně jinak: Podle očekávání jel v čele náš elitní laufař Jan Šrail. Ovšem těsně pronásledovaný Michalem Vankem. V cíli za ním Michal zaostal pouze necelou minutu. Jeho čas 40:48 znamená průměr do toho neuvěřitelně táhlého a po většinu trasy takého hodně prudkého kopce 16,5 km za hodinu. K tomu všemu na jedenáctém místě skončil Laďa Benech (46:08)! V ženách brala Tereza třetí místo, body na 7 místo mezi veterány do týmové soutěže přidal i Libor David, mezi juniorkami bodovala také Evička.

 

 

 

 

Druhý den se jednalo o téměř 23 km táhlého soupažového stoupání nádherným nejprve širokým a poté stále užším údolím Teplé Vltavy, z osady Račí opět k Hotelu Rankl v Horské Kvildě. Cestou se přitom projíždí přes Borovou Ladu a Kvildu. Z Kvildy se závodníci dokonce mohli svézt v několika klesáních, aby nakonec finišovali do celkem prudkého kopce. Závod se všem z týmu povedl, jakkoli byla konkurence, jak jsme zmínili, ještě o poznání větší, a to i o závodníky z Horních Rakous a blízkého Bavorska. Na způsob jízdy některých z nich si ale zejména Libor David hodně stěžoval. No, a co je důležité podtrhnout? Zejména to, že Michal Vank skončil v konkurenci Šraila, Řezáče, Matouše, Štočka… osmý, a Tereza mezi ženami opět třetí (celkově pátá, protože se tam vklínily ještě dvě juniorky). Důležité body bral také Laďa Benech za 19. místo, Libor David za tentokrát velmi silně zastoupenou veteránskou kategorii a nezaostala ani Evička v juniorech. Pravda je, že cesta po dvou tak náročných závodech ze Šumavy do Brna je byla poměrně únavná, zejména pro řidiče Michala. Náš tým skončil po šumavském závodním víkendu na druhém místě.

Autor: Václav Štěpánek