Úspěšný vstup Sun sport Teamu do seriálu závodu Efisan Skiroll Classic

15.07.2020

O víkendu 11.– a 12. července 2020, tedy o tři týdny později než v roce 2019, začal letošní již osmý ročník závodů na kolečkových lyžích Efisan skiroll classics. Pravda, první tři ročníky byly velmi komorní, o skutečně velkém prestižním podniku s celostátním dopadem a týmovou soutěží je možno mluvit až od čtvrtého ročníku v roce 2016, ale na to se historie obvykle neptá.

Seriál byl tradičně zahájen ve Velkých Karlovicích. Je to asi nejoblíbenější závod celé série. Ani ne tak svými tratěmi – řekl bych, že závod druhého dne, výběh na Kohútku, naopak patří k těm nejméně oblíbeným, alespoň u hobíků, neboť je to z hlediska sklonu stoupání to nejhorší, co lze během celé sezóny zažít – jako spíše vlídnou valašskou atmosférou a luxusním občerstvením v cíli, mezi nímž nechybí takové pochoutky jako zvěřinový guláš, valašská kyselica, tatarák, čerstvý ovčí sýr či typické valašské frgály, pro ty, co se nebojí, i slivovice. Pravda, startovné od minulého roku výrazně podražilo, nicméně v případě Velkých Karlovic, na rozdíl od jiných destinací, proti tomu asi ani nikdo nic nenamítal.

Náš Sun sport tým se soutěže Efisan skiroll classics účastní již od roku 2016 a vůbec si nevede špatně: v roce 2016 skončil v celkovém hodnocení čtvrtý, v roce 2017 a 2018 druhý a v loňském roce třetí. Je to ostatně dáno i tím, že obsazuje téměř všechny vypsané kategorie: juniory, juniorky, muže, ženy a veterány (chybí pouze veteránky, tak doufám, že se po přečtení tohoto reportu některá přihlásí =) ). A mnohé z nich má natolik kvalitně zdvojené či ztrojené, že pokud se náhodou někdo závodu zúčastnit nemůže, nahradí jej jiný. Posílit tým potřebuje snad pouze v kategorii mužů, již sice manažer týmu a také jeho jednička – Michal Vank – reprezentuje navýsost úspěšně (v loňském roce skončil v celkovém hodnocení seriálu pátý, v předloňském dokonce třetí), v závodech prohání a často i poráží zvučná lyžařská jména, nicméně nikdo jiný za ním zatím není. A do týmové soutěže se právě pouze z mužské kategorie započítávají dva výsledky z každého závodu. Naopak juniorská ženská kategorie našeho týmu doslova praská ve švech:  Její jedničkou je nezpochybnitelně Kateřina Švancarová, která do prvního letošního závodu vyjížděla s fialovým trikotem vítěze loňské soutěže, a, jak uvidíme dále, po dvou karlovických závodech jej s přehledem udržela. Následována je Anežkou Hlaváčovou, Evou Kulhánkovou a Julií Chlápkovou.

Ženskou kategorii zastupuje Tereza Tůmová. O jejích kvalitách svědčí např. skutečnost, že v loňské zimní lyžařské čtyřiadvacetihodinovce na Paprsku suverénně zvítězila s výkonem tuším 272 km (možná to bylo i o něco více). V ženské kategorii sice tým také nemá dalšího zástupce, nicméně jsou tam započítávány i juniorky, které tento handicap nahradí.

V kategorii veteránů tým nově reprezentují dva závodníci: Václava Štěpánka, jenž s týmem závodí od počátku (a v dílčích hodnoceních je od loňska zařazen v kategorii 60+), doplnil nově Libor David, jemuž je domovem právě Valašsko, kde se jely letošní premiérové závody (zařazen do kategorie 50 +, nicméně v celkovém hodnocení veteránské soutěže se tyto podkategorie nepoužívají a všichni tak soutěží dohromady. Není to sice úplně spravedlivé, protože mezi padesátníkem a sedmdesátníkem je bezesporu větší rozdíl, než mezi třicátníkem a čtyřicátníkem, ale tak už jsou holt pravidla nastavena).

Sobotní závod na jen velmi mírně stoupající cyklostezce podél Vsetínské Bečvy musel být kvůli opravám mezi Ústím u Vsetína a Vsetínem o více než dva kilometry zkrácen. Šlo tedy o necelých 26 km, nicméně si troufám tvrdit, že to zkrácení nakonec celkem nikoho nemrzelo. Počasí totiž tentokrát závodu vůbec nepřálo, celou dobu se jelo v dešti, který postupně sílil, a také teplota nebyla úplně příznivá. Přejezdy vodou napitých dřevěných mostků, jejichž prkna už mají to nejlepší za sebou, se tak změnily v loterii, a také časy byl pomalejší – na vodě je holt pro kolečka větší tření. Byly zhruba na úrovni loňských časů, kdy se jela celá trasa, navíc za výrazně teplého počasí (to prý má, podle zkušeného analytika a legendy závodního pole kolcařů, ing. Aloise Kohoutka, CSc., vliv na to, že kolečka jedou rychleji). A jak tým dopadl? Řekl bych, že exceloval. Michal Vank v obrovské konkurenci – závodu se účastnila celá naše biatlonová reprezentace se všemi svými hvězdami – skončil desátý, porazil i Ondru Moravce, Tereza Tůmová ženskou kategorii suverénně vyhrála, a to se ještě jako druhá mezi ženami umístila naše juniorka Kateřina Švancarová a jako čtvrtá Anežka Hlaváčová! Co k tomu dodat? Snad jen to, že v juniorské kategorii osadily naše usměvavé reprezentantky první tři místa (třetí skončila Eva Kulhánková, pátá pak Julie Chlápková)  a celý tento úspěch ještě dotvořil výborným sedmým místem mezi veterány Libor David (pisatel těchto řádků nejel).

Druhého dne se počasí umoudřilo. Nepršelo a teplo bylo tak akorát, což bylo pro výjezd na Kohútku velmi příznivé – horko by totiž učinilo tento drsný závod ještě mnohem těžším, při dešti by zase zejména v prudkých pasážích lyže smekaly. Startovalo se v Karolince, tak, aby délka závodu činila 11 kilometrů. Pravda, ty první čtyři kilometry jsou velmi pohodové. Cesta po uzavřené hlavní silnici na perfektním asfaltu do Nového Hrozenkova maličko klesá, a rychlost i v zadních řadách místy dosahovala téměř třiceti kilometrů za hodinu. To se ovšem, jak všichni věděli, mělo změnit vzápětí při vjezdu do údolí Vranči. Tímto jinak malebným údolím, jímž se linula vůně čerstvě posečených luk,  se stoupá (cca 100 výškových metrů) čtyři kilometry, často po velmi špatném asfaltu, až do jeho závěru. Ti v čelných řadách samozřejmě celé údolí jedou soupaž, druhá půle startovního pole již závěru údolí používá stříďák nebo běh jednodobý (dnes se mu moderně říká nakopávaná soupaž, nebo soupaž s nohou).  Na konci údolí závod zatáčí o 90 stupňů doprava, závodníci přejedou mostek přes potok Vranču, a tady teprve začíná to pravé stoupání. V prvním úseku se blíží 20 %, i nadále však po velmi krátkých mírnějších kouscích následují pasáže se stoupáním 17 a 19 %. Tady se jede na maximální tepovou frekvenci a věřím, že to dá zabrat i těm v předních liniích, nikoli jen hobíkům. Pisatele těchto řádů ve stoupání s přehledem předjely všechny naše juniorky, Kateřina dokonce měla ještě sílu i na povzbuzení. Ovšem i jinak stálo tentokrát podél celé trasy hodně diváků – biatlonoví reprezentanti asi byli velkým lákadlem – kteří povzbuzovali jak na Tour de France, často i zvonky, které jinak mají místo na krku zdejších ovcí… V této souvislosti nemohu nezmínit skutečnost, že naši momentálně nejlepší laufaři Václav Sedláček a Jiří Pliska i toto tříkilometrové stoupání absolvovali soupaží! Sice díky tomu nevyhráli, ale dokázali téměř nemožné. O tom, jaký výkon předvedli, svědčí zajímavá skutečnost: Když se k nim zezadu přiblížil stříďákem reprezentant Krčmář, chtěl si s nimi soupaž do prudkého kopce také zkusit. Po třech odrazech toho okamžitě nechal a  pokorně se vrátil ke střídavému běhu!

Nu, tým opět zářil. Pravda, závod byl zároveň prvním kolem mistrovského poháru na kolečkových lyžích pro Slovensko, a slovenští reprezentanti pořadím citelně zamíchali, a to i na úkor biatlonistů  (reprezentant Peter Mlynár také celý výjezd s přehledem o minutu vyhrál), nicméně i tak jsou výkony našeho týmu pozoruhodné. Mezi muži skončil Michal Vank na osmém (!) místě!, když za sebou nechal hned několik biatlonových reprezentantů (a také oba soupažící hrdiny závodu), Tereza Tůmová obsadila druhé místo za slovenskou olympioničkou Alenou Procházkovou, mezi juniorkami skončila Katka Švancarová čtvrtá, Anežka Hlaváčová sedmá a Evka Kulhánková desátá, ovšem pokud bychom oddělili slovenské reprezentantky, které se stejně dalších kol nezúčastní, pak by Katka a Anežka byly první a druhá… Ve veteránech dojel Libor David na šestém místě, Václav Štěpánek na desátém. Celý tým si na závěr ještě střihl jako „vyjetí“ dalších jedenáct kilometrů – tentokrát v protisměru – z Vranči až do Velkých Karlovic.

Summa summarum, po dvou závodech Sun sport team vede týmovou soutěž o dvacet bodů před druhým Silvini Madshus teamem! Ve žlutém dresu vedoucí závodnice jede Tereza Tůmová a v růžovém pro nejlepší juniorku Katka Švancarová. To tu ještě nebylo.

Václav Štěpánek