Závodní víkend v Jeseníkách

V seriálu běhu na kolečkových lyžích Efisan skiroll classics drží závodní víkend v Jeseníkách primát: jednak na něm lyžaři vyjedou na nejvyšší vrchol Moravy, Praděd, jenž se nad jesenickými hřebeny tyčí do výšky 1492 m n. m.,Jednak během víkendu zdolají největší převýšení z celého seriálu, a totiž 1 410 výškových metrů!

Stoupání na Praděd činí 640 metrů na o něco více než devíti kilometrech a na Dlouhé stráně 770 metrů.Trasa z Koutů na Desnou na Dlouhé stráně měří 15 kilometrů, nicméně vlastní závod je kratší, v Koutech je totiž pouze „falešný start“ a závodí se až od odbočky ze stání silnice do údolí Desné, takže jde vlastně o 13 kilometrů. Je to tedy pořádná porce převýšení, a přidá-li se k němu nemilosrdně pálící slunko a obloha bez mráčku, jako tomu bylo o víkendu 8.–9. srpna 2020, pak se i navýsost trénovaným borcům neběží zrovna lehce.

Sun sport team přijel na tento závodní víkend obhajovat své první místo v teamové soutěži v silné sestavě, nicméně opět bez veteránů.  Závodů se zúčastnili Michal Vank, druhý muž průběžného pořadí, čerstvě vystudovaná lékařka Tereza Tůmová, jíž patřilo v průběžném pořadí mezi ženami po čtyřech závodech čtvrté místo, juniorka Katka Švancarová, která drží hned dva dresy – žlutý nejlepší ženy a fialový nejlepší juniorky a další tři týmové juniorky Eva Kulhánková, která je v celkovém pořadí juniorek druhá, Anežka Hlaváčová a Julie Chlápková a junior Radek Crha. Všichni se s těžkými tratěmi popasovali navýsost skvěle.

Výjezd na nejvyšší moravskou horu patří mezi závodníky k nejméně oblíbeným, neboť se hned z rozcestí Hvězda začíná do kopce. Je to v podstatě „rovný kopec“ až na Ovčárnu pod Petrovými kameny, stoupá se úbočím nad divokým tokem Bílé Opavy se známými vodopády stabilním stoupáním mezi 7–8 %, nikde si nelze odpočinout. To se podaří teprve u Ovčárny, od níž trasa dokonce mírně klesá až k odbočce na chatu Barborku, nicméně od této odbočky se silnice opět podívá závodníkům do tváře, nedlouho před vrcholem dosahuje na 50 metrech stoupání i na 14 %.  Závod na Praděd ozvláštnil jeho hlavní organizátor a zároveň první muž průběžného pořadí seriálu, rýmařovský rodák Václav Sedláček, který se rozhodl celou trať vyjet soupaží, tím, že ten, kdo jej předjede, dostane 50 % slevu ze startovného. Konkurence byla tvrdá, ale všem nakonec vypálil rybník junior Martin Kočandrle z Plzně, který vyhrál v čase 38, 56 min. Přesně minutu za ním skončil náš Michal Vank, který porazil třetího Václava Sedláčka o 4 sekundy.  Tož, tak moc ta sázka vedoucího muže seriálu nestála. Pokud se nepletu, tak to je zatím nejlepší Michalovo umístění v pěti ročnících seriálu. V ženské kategorii vyhrála zcela suverénně reprezentantka Kateřina Razýmová (roz. Beroušková) v čase 40.28, čímž mimochodem překonala o minutu a půl dosavadní nejlepší čas ve výběhu na Praděd, který držela Kateřina Smutná z roku 2017. Druhá skončila laufařka Klára Moravcová a za ní již naše Tereza Tůmová, mezi níž, a vedoucí ženu a zároveň juniorku seriálu Katku Švancarovou se ještě vklínila juniorka Barbora Beroušková, mladší sestra Kateřiny Razýmové. Hodnocení juniorek tedy také vyhrála Barbora před naší Kateřinou, na šestém místě skončila Anežka Hlaváčová, která se svým časem vešla ještě pod hodinu, a na devátém a desátém místě pak Evka Kulhánková a Julie Chlápková. Smůlu měl Radek Crha, protože vítěz celého závodu byl také junior a nasadil takový čas, že se Radek přes všechnu snahu na body nedostal. Tato skutečnost, stejně jako absence bodů od veterána tak způsobila, že náš tým, přestože obsadil dvě druhá a jedno třetí místo, poprvé nezvítězil a musel tuto poctu přenechat Silvini Madshus teamu, kterému svými body pomohl především veterán Michal Roháček jako druhý budující muž a čtvrtý veterán, a juniorka Tereza Tužilová, která bodovala jak v ženách, tak za páté místo mezi juniory.

Závod na Dlouhé stráně se vlastně může konat jenom kvůli megalomanské komunistické stavbě přečerpávací vodní nádrže, vybudované ve výšce 1353 metrů, která z nejhezčího jesenického dvojvrší Mravenečník – Dlouhé stráně, vysunutého mimo hlavní hřeben, udělalo stolovou horu a také ji po silnici zpřístupnilo celkem hojnému turistickému ruchu. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem Mravenečník navštěvoval v létě pěšky, a v zimně na běžkách, a nepotkal jsem tam, kromě jelenů a kamzíků, ani živáčka… Jako závodní trať tedy slouží obslužná silnice této horní nádrže. Jistě, závod je to mimořádně atraktivní, ale pachuť zničeného kopce v CHKO Jeseníky po doběhu na vrchol, i přes šťastné pocity z překonání největšího stoupání v celém seriálu, u mnoha účastníků jistě musí zůstat. Možná se ale mýlím. Po výjezdu na Praděd se běžně stávalo, že největší hvězdy kolcařského pelotonu už Dlouhé stráně vynechávaly. Ne tak letos, kdy mezi ně naopak přibyl ještě Standa Řezáč, čímž dostala mužská konkurence dalšího žhavého favorita na vítězství.

Závod se jel za neobyčejného horka. Martin Holánek z brněnského týmu Borci zdar mi po jeho absolvování řekl, že ještě nikdy nezávodil ve větším vedru. Podle předpokladu se hned po startu na čele vytvořila skupinka favoritů, mezi níž nechyběl pochopitelně Michal Vank, nicméně Václav Sedláček tentokrát nic neponechal náhodě. Rýmařovský rodák přece musí alespoň jeden jesenický závod vyhrát. Dlouho si za zády vezl Standu Řezáče, kterému ale nakonec cukl a závod vyhrál o dvacet vteřin. Na Michala tak zbylo třetí místo za těmito dvěma legendami českého lyžování! Mezi juniory tentokrát bral body za hrdinný výkon (mezi muži 38) sedmý Radek Crha. Závod v ženské kategorii dopadl na prvních třech místech úplně stejně, jako na Pradědu, a Kateřina Razýmová opět překonala traťový rekord. Pouze za Barboru Berouškovou se ještě na páté místo, a tedy před Katku Švancarovou, vklínila Tereza Hujerová z Jablonce, takže i v juniorkách tentokrát Katka skončila třetí. Tedy: tři třetí místa Sun sport teamu ve výběhu na Dlouhé stráně, k tomu sedmé juniora Radka a šesté, sedmé a osmé mezi juniorkami Anežky Hlaváčové, Evy Kulhánkové a Julie Chlápkové, to je skutečně parádní výsledek. Tentokrát týmu prvenství neuteklo a po šesti závodech zůstává stále v čele týmového hodnocení s náskokem 40 bodů před druhý, Silvini Madshus teamem.

Václav Štěpánek