Závody na Valašsku

03.07.2021

Následující víkend, prodloužený ještě o statní svátky Cyrila a Metoděje a Mistra Jana Husa, strávil celý tým ve Velkých Karlovicích, kde byl již tradičně ubytovaný v tentokrát hodně naplněném kempu

Valašský dvojzávod, jenž patří k nejoblíbenějším v celé soutěži. V sobotu se jede lauf ze Vsetína do Velkých Karlovic (28 km), druhý den je věnován výběhu na Kohútku (11 km), jednomu z nejnáročnějších, protože nejprudších (na třech závěrečných kilometrech se zdolává přes tři sta metrů stoupání) stoupání v celém seriálu. První závod, jejž jsme ostatně na těchto stránkách již loni zevrubně popisovali, vede údolím Vsetínské Bečvy ze Vsetína do Karlovic. Start na úzké cyklostezce je zde velmi problematický, leckdo, včetně Libora Davida, tam měli potíže s „blízkým setkáním“ s jinými závodníky, hůlky a hroty praskaly či se lámaly „jak o závod“. Na druhou stranu, počasí bylo skvělé: po předcházející celkem solidní spršce, která na tvářích mnoha závodníků vyvolala hluboké vrásky, zůstalo zataženo a sem tam spadla nějaká ta kapka, ale ta jen zpříjemnila cestu v jinak teplém dni. Mokrá trasa ovšem signalizovala, že na trati nepadnou žádné rekordy a také, že přejezdy přes stále horší dřevěné můstky (místy již některá prkna, z nichž jsou na nich vybudovány přejezdy, docela vystupují, a také nájezdy na můstky často nejsou v pohodě a tvoří přímo malé schůdky) nebudou vůbec jednoduché. Asi na desátém kilometru měla velký problém naše Tereza Tůmová, která jinak pochopitelně patřila k favoritkám na stupně vítězů. Už sama skutečnost, že jsem jí dojel, nevěstila nic dobrého. Tereze se vytrhlo poutko na hůlce, další adekvátní hůl nebylo k dispozici, postupně to zkoušela se dvěma jinými hůlkami, které ovšem byly moc dlouhé a nepasovaly, a poté, co si ruku rozedřela do krve, nakonec musela vzdát… Jako odpovědná lékařka si nemohla horší zranění ruky dovolit.

Vzhledem k tomu, že závod pořádá Roman Čtvrtecký, místní biatlonový trenér, jehož syn Jakub již patří neodmyslitelně do české reprezentace, není divu, že zde byla zastoupena i část naší biatlonové špičky, jíž ovšem vypálil rybník Kim Žalčík, který nakonec vyhrál oba valašské závody. Náš Michal skončil v laufu celkově pátý, v čase 1.12:01, ovšem vzhledem k tomu, že všichni před ním patřili ještě mezi juniory, bral první místo za kategorii mužů do 39 let. Celkově devátý se umístil náš druhý muž Vladimír Benech (1:15:40), což mu přineslo druhé místo v kategorii mužů do 49 let. Naše juniorky se také činily: Kateřina sice zaostala za svým loňským časem tři minuty, ovšem letos byl závod o dva a půl kilometrů delší (loni se kvůli opravě cyklostezky startovalo až z Ústí u Vsetína), jela tedy ve skutečnosti mnohem rychleji, skončila mezi juniorkami čtvrtá a přinesla do týmové soutěže také pěknou porci bodů, Evka Kulhánková dojela jako šestá juniorka v čase 1:41:53. Pokud jde o dva týmové veterány, Libor David skončil celkově na 42. místě v čase 1:32:06, mezi muži do 59 let to dalo šesté místo, a celkově, v soutěži Efisan skiroll classics, kde se mezi veterány nerozlišuje od dosažení 50 let věku, to bylo pěkné místo deváté. Pisatel těchto řádků si zajel svůj doposud nejlepší čas 1:33:40, což znamenalo celkově 45. místo a páté místo mezi veterány do 69 let a ve veteránské soutěži seriálu pak místo jedenácté. V cíli pak na všechny čekal jako obvykle zvěřinový guláš, tatarák, frgály, ovčí hrudový sýr, kdo chtěl, dostal i štamprlu slivovice. To má tedy Roman Čtvrtecký pěkně zařízené.

 

 

Závod na Kohútku následný den se již jel v počasí možná až příliš slunečném a teplém. Po startu v Karolince u obecního úřadu se jako obvykle rozpoutal neuvěřitelný kalup. Do Nového Hrozenkova se totiž jede po hlavní silnici po rovince nebo mírně z kopce, a jediným problémem tak zůstává železniční přejezd před Hrozenkovem. Na konci Hrozenkova, nedaleko stále zpustlejší usedlosti hrozenkovského fojtství, které vybudoval Josef Ország Vranecký, se zahýbá do údolí Vranče. Je to sice velmi pěkné údolí, v němž se dodnes zachovala celá řada dřevenic a kde se stále ještě hospodaří, ale asfalt pro závod je tam neobyčejně hrubý, rozpraskaný, jede se po něm stále hůř, tím spíše, že na pěti kilometrech údolí je nutno vystoupat téměř 150 výškových metrů. Na konci údolí cesta odbočuje na mostek přes potok Vranča, jenž se vine celým údolím, prudce doprava a začíná ten pravý výjezd na Kohútku s maximálním stoupáním v některých úsecích až 20 % a průměrem stoupání kolem 14 %. Michal skončil druhý v čase 37:03, na šestém místě se pak umístil Vladimír Benech s časem 41:36. To byl tedy skvělý úspěch našeho týmu, jejž potrhla ještě třetím místem mezi juniorkami Kačka Švancarová (47:10) a šestým Evka Kulhánková (58:35). Činil se i Libor David, který skončil mezi veterány celkově osmý (50:58). Níže podepsaný pak se mezi veterány umístil jedenáctý ve svém doposud nejlepším čase (56:24). A zatímco se náš tým jel ještě „vyjet“ dalších 12 km zpět do Karlovic (tedy ne že bychom Kohútku sjeli, začali jsme až v údolí Vranči). Milan Jelínek, který pisatele předjel jako obvykle v závěrečné pasáži údolí, se připravoval na cestu zpět na Podluží, doMikulčic. Tam, ač z Vlastibořic u Českého Dubu, již týden coby zkušený arborista zachraňoval jako dobrovolník to, co po tornádu zbylo z místních stromů…

 

 

 

 

Prvenství mezi týmy po takto skvělých umístěních již nemohl nikdo ohrozit a Sun sport team tedy po čtyřech závodech vede o 20 bodů před druhým Silvini Madshus týmem a o čtyřicet před třetím XCsport.cz Svenor teamem. Mezi muži patří po čtyřech závodech první dvě místa našim mužům: Michalu Vankovi, jenž vede o 155 bodů před Vláďou Benechem! V ženách je Kateřina Švancarová osmá a Tereza Tůmová devátá, zato v juniorkách je zatím na druhém místě Evka Kulhánková. Mezi veterány je Libor David po čtyřech závodech třetí a Václav Štěpánek pátý. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Další dva dny jsme si s týmem udělali ještě soustředění: na Cyrila a Metoděje kam jinam, než na Radhošť (respektive Pustevny), ale až z Valašského Meziříčí. Celkem to dalo 34 km a 700 metrů převýšení, což bylo po těch dvou náročných závodech (přičemž po tom druhém jsme si ještě udělali pěší výlet ke kapličce na Štrčkové, také s 300metrovým převýšením. Na Jana Husa pak jsme jeli z Bystřičky na Dušnou.... Moc pěkná trasa, kterou vymyslel Libor David. No, celkově ty čtyři dny na kolcích daly 100 km a vystoupaných (i s pěším výletem) 2 000 výškových metrů…

 Autor: Václav Štěpánek